Když se náš Vašík narodil, hleděl na nás pouze jedním okem, to druhé měl oteklé a skoro jej neotevíral. Zpočátku jsme to přisuzovali otoku, který mohl vzniknout při porodu, když se ale i při prvotní léčbě neexistujícího zánětu stav nijak nezlepšoval, vyžádali jsme si při kontrole po šestinedělí doporučení na vyšetření na odborných pracovištích. Absolvovali jsme vyšetření na neurologii a na očním a rehabilitačním oddělení okresní nemocnice a následně v nemocnici Motol, kde jsme se dozvěděli, že jde o vrozenou vadu týkající se „naštěstí“ pouze poklesu očního víčka, takže zrak zůstává v pořádku. Z důvodu tohoto postižení, jednostrannému vidění, však synův motorický vývoj neprobíhal symetricky, takže jsme museli docházet na rehabilitační oddělení a cvičit Vojtovu metodu.
Nejvíce informací nám však bylo dáno až ve Středisku rané péče v Českých Budějovicích, hlavně to, jak máme syna podporovat ve vývoji, aby nedocházelo k zeslábnutí zraku u postiženého oka. Informace zde získané jsme následně předávali dál ošetřujícím lékařům a překvapilo nás, že málokdo o středisku rané péče ví. My jsme se o něm dozvěděli náhodou přes známou, a i když jsme si po prohlédnutí internetových stránek nebyli zpočátku jistí, zda je synovo postižení natolik závažné, byli jsme ujištěni, že se o nás rádi postarají.
Vyšetření i veškeré konzultace probíhají formou hry a je fajn mít někoho, kdo za vámi přijede přímo k vám domů a nejen, že zjistí, zda se stav nezhoršuje a že vývoj probíhá v pořádku, ale máme také možnost si s někým promluvit.
Nyní jsme zapsáni v nemocnici Motol, kde čekáme na operaci očního víčka a zároveň se snažíme syna podporovat ve vývoji, abychom nic nepodcenili. A k tomu nám pomáhá „teta“, kterou vždy s Vašíkem rádi vidíme.